neděle 13. září 2020

Batůžky - soutěž

Ná mém instagramu právě běží soutěž o 2 stahovací batůžky z anší dílny, a to až do 18.9. Stahovací batůžek je taková blbinka, bez které si už svůj život nedovedu představit. Nejen, že je multifunkční a poslouží  jako kabelka, pytlík na sport nebo i sáček na špinavé prádlo při několikadenní přespávačce, ale taky nic neváží a zároveň toho docela dost unese a přežije, pokud ho teda nenarvete úplně k prasknutí a neservete mu dvakrát overlokem prošité stehy. I to už jsem totiž viděla. 


Máme v obchodě 4 vzory v barvách našich zero waste sad na nákup bez obalu. Takový batůžek a zw sada spolu fungujou jako moc pěkný dárek pro někoho, koho máte rádi. Nejsem zrovna módní divoch a milovník výstřelků a sama chodím s modrobílým batohem dole na fotce, kdyby mi ale bylo znovu 20, určitě bych nosila batůžek s barevnou zeleninou, protože je výrazný. A něco o vás říká. Třebaže to s tím ovocem a zeleninou myslíte vážně, nebo že byste to s ním chtěli myslet vážně a potřebujete něco, co na vás párkrát denně vykoukne a připomene vám to, že jste dneska té zdravé stavě zatím tolik nedali, tak ať s tím raději bleskově něco děláte. A nebudete přitom muset kouknout na mobil.


Můj batůžek si často bere muž, protože má rád modrou, a taky syn, protože má ve věcech bordel a odchází většinou na poslední chvíli, a můj ukázněný batůžek visí spořádaně na svém háčku na dveřích a čeká, až se někam půjde, takže proč by syn něco složitě hledal, když beztak spěchá a po tom mém stačí jen sáhnout. A mně to nevadí, protože jsem nejšťastnější, když se věci používají a žijou si svým vlastním životem. 


Stahovacích batůžků je všude mrtě, ale pokud doma ještě žádný nemáte a přáli byste si ho, můžete zapojit do soutěžě. Bacha, do slosování půjdou jenom hlasy tech, kteří budou hlasovat pod soutěžním příspěvkěm na instagramu, což je tento.  


Jo a ještě jedna poznámka k tomu používání stahovacího batůžku jako pytle na špinavé prádlo - víte jaký nejgeniálnější pytel na prádlo jsem zatím kdy viděla? Povlak na polštář, který má kamarádka Eva dětem balí na tábor do kufru. Do povlaku dáte všechno! Jedním slovem geniální. Co vy, nemáte taky nějaký super tip? Jestli jo, tak sem s ním, takové tipy mě totiž baví nejvíc.






 

středa 2. září 2020

Proč k vosku přidávat pryskyřici?

Kdo ke mně na blog chodí delší dobu, možná si pamatuje, že na začátku naší voskovací cesty (ano, to byly ty šílené momenty, kdy jsem se voskovací směs snažila do látky zafénovat a místo kokosového oleje jsem směs zjemňovala fermeží) jsem se řídila tím, že včelí vosk na výrobu voskovaného ubrousku bohatě stačí a že není nutné zatěžovat se sháněním pryskyřice a experimentovat s oleji. Svou domněnku jsem ověřila pokusem, kdy jsem si koupila originální Bee's Wrap, nějakou dobu jsem oba ubrousky používala a nakonec shrnula své poznatky do článku, který najdete tady. Po pěti letech používání voskovaných ubrousků ale prohlašuju, že ubrousky s pryskyřicí jsou lepší. Jsou trvanlivější a lépe odpovídají tomu, jak chci věci používat.  Práce s pryskyřicí má i svá negativa, zvlášť pokud chcete ubrousky vyrábět na prodej, protože pryskyřice něco stojí a taky do hry vstupuje další surovina, která by měla být certifikovaná pro styk s potravinami (o certifikaci chystám samostnatný článek), ale podle mě se to vyplatí a má to velký smysl.

Čas jsou peníze

Je potřeba si říct, proč voskované ubrousky člověk vůbec vyrábí a používá. Mně jde hlavně o to, snížit spotřebu obalových materiálů v domácnosti. Nevím, jakou zkušenost jste udělali vy, ale pro mě pořád zůstává pravdou, že z hlediska úspory času a celkové efektivity provozu pětičlenné rodiny s oběma rodiči pracujícími na plný úvazek, jsou věci na jedno použití - a teď mě klidně ukřižujte - nepřekonatelné. Na stupně vítězů bych je postavila v pořadí 1) papírové utěrky 2)  alobal/fólie, 3) ziplockový sáček. Tito neekologičtí pomocníci vám nepřidají žádný úkol navíc, tedy pokud jste dobře zorganizovaní, máte jich doma stále velkou zásobu a členové rodiny jsou dobře vycepovaní. Taková neekologicky zabalená svačina do školy, jejíž obaly i se zbytky jedlíci hned po konzumaci odloží do odpadkového koše mimo domov, po sobě nezanechá žádné stopy a při přípravě jídla na další den není třeba nic hledat, vysypávat, vyškrabávat, omývat, sušit, ani se rozčilovat, že děcko krabičku na jídlo nebo jiný znovupoužitelný obal zase někde ztratilo. 

Z hlediska tvorby odpadu je ale taková pětičlenná rodina, jejíž členové se denně stravují mimo domov, taky dost efektivní, kdo má chabou představivost, tomu sem dám fotku ze série Grega Segala Seven Days of Garbage, ve které se členové různých domácností nechali vyfotit v odpadcích, které sami vyprodukovali za týden. 


Ano, hledání alternativ skutečně je na místě, je to sice místy opruz a častožrout, ale tak to prostě někdy je. A tak se dostáváme k tomu, proč do voskovaných ubrousků přidávat pryskyřici a olej. Ubrousek s voskem totiž taky chleba dobře zabalí a funguje víceméně úplně stejně dobře jako ubrousek se směsí. Velkým problémem je ale jeho životnost a vím, o čem mluvím. Ubrousek s voskem, u kterého byl navíc špatně zvolený odstín látky, je na vyhození kolikrát i za měsíc, zatímco tmavší, vzorovaný ubrousek s pryskyřicí vydrží pěkný i funkční několik let. 

Prasklinky, drolení, barevné změny

Různé vosky mají různou teplotu tání a včelí vosk ji má poměrně nízkou. Povolí už při teplotě kolem 35 stupňů a taje při 65. Představte si,  že je ubrousek například přes noc v lednici, a následně přes den v horkém batohu cestou na výlet.  Změny teplot přispívají k tomu, že se v místech, kde je ubrousek poskládaný, začnou při manipulaci tvořit drobné prasklinky a vosk se začne pomalu ale jistě odlupovat.  Na fotce je to hezky vidět. 


Na místech s porušenou vrstvou vosku se také poměrně rychle začnou objevovat skvrnky od potravin, což je dobře vidět na světlém ubrousku. Ubrousek sice funguje dál, ale už není tak hezký, a po nějakých 6 - 12 měsících vypadá tak, že člověk ani nemá chuť ho oživovat nebo převoskovávat, kór když je to například ubrousek pro dítě, které v něm má nosit svačinu do školy. To ho človek raději rovnou nastříhá a hodí do kompostu (ubrousek, ne dítě).


Ubrousek se dá takzvaně převoskovat a celistvost vrstvy vosku se dá obnovit tak, že ubrousek strčíte na plechu s pečícím papírem do trouby a zahřejete na 100 stupňů, případně ho před strčením do touby můžete posypat čerstvým nastrouhaným voskem. To se vám ale chce tak jednou ročně, a ne po objevení jedné malé prasklinky nebo několika flíčků.

A tady pomůže pryskyřice

Pryskyřice má podstatně vyšší bod tání než vosk a obecně mnohem méně reaguje na změny teploty. Vosk se díky ní zpevní a stane se stabilnějším a teplu odolnějším. Pokud ho myjete v teplé vodě, ani se nehne a nezačne se drolit, protože lepivá a tvrdá pryskyřice ho drží a nepustí. Její lepivost taky zajístí, že jsou ubrousky přilnavější a výborně drží jak na nádobách, tak samy na sobě. 
Na obrázku vidíte ubrousek používaný zhruba stejně dlouho jako ubrousky na předešlých fotkách, který nebyl nikdy převoskovaný a používám ho několikrát týdně. Sklady jsou na něm taky patrné, ale jsou pružné a nic se z nich nedrolí. 


Jakou pryskyřici použít

Pryskyřice neboli smůla je něco jako krev, která vytryskne ze dřeva, pokud se stromu poškodí kůra. Pryskyřice ránu zalepí a zabrání tak, aby se pod kůru dostalo něco, co tam nemá co dělat, třeba kůrovec :) Když úplně ztvrdne, stane se z ní jantar.  Produkují ji všechny dřeviny, do voskovacích směsí se ale přidává pryskyřice z borovice. Někdy se jí říká burgundská smůla a  používá se také v léčitelství, jako kadidlo nebo jako kalafuna k ošetření smyčců. Borovicová pryskyřice má pro výrobu voskovací směsi tu správnou tvrdost, rozpustnost, kyselost, barevnost i aromatické vlastnosti a protože se různé druhy borovic v Evropě hodně vyskytují, je i dobře dostupná. 

Často se mě na zdroje pryskyřice ptáte v domnění, že mám nějaký tajný zdroj, ale vězte, že jsme hobby provoz s velice malým  odběrem zboží a tedy i malým objemem výroby. Pryskyřici kupujeme úplně neekonomicky ze maloobchodní ceny v německých prodejnách s ezoterikou nebo v bylinkářstvích, v minulosti jsme nakoupili třeba zde, ale taky na eBay či na Amazonu. Výhodou nákupu v kořenářských  obchodech je, že je pryskyřice atestovaná německým Cechem bylinkářů a kořenářů, takže se ji člověk nemusí bát použít na výrobek, který má přijít do styku s jídlem. My momentálně pracujeme se zbytkovým práškem a odlomky z burgundské pryskyřice, který zbyl po prodeji větších kusů smůly (prodává se např. jako kadidlo).  Pokud si pryskyřici chcete vyzkoušet, ale nechcete moc investovat do hledání zdroje, několik sáčků najdete i u nás na Fleru. Jde o pryskyřici nahoře na fotce. Vězte, že s ní momentálně pracujeme taky, takže je ozkoušená a nejde o žádného zajíce v pytli. 


Ovšem jestli jste, stejně jako já, opravdový diy maniak, můžete si pryskyřici nasbírat a vyčistit doma. Dělala jsem to, jde to a chystám o tom článek.
Na fotce vidíte borovou pryskyřice v surovém stavu vlastnoručně nasbíranou loni v jižní Francii a krom toho, že opravdu úžasně voní, je plná vzpomínek na dobu, kdy jsme si bez roušek jezdili sem tam a pobíhali po plážích...

A prosímvás, sbírejte jen pryskyřici z borovice, zkoušela jsem vyrábět směs i ze smrkové smůly a skutečně to nejde, má jiné složení a jinou teplotu tání, ve vosku se škvaří, nechává na látce šmouhy a ubrousky jsou nepříjemně cítit. 

Proč nesmí chybět olej!

Pokud do pryskyřice jdete, nesmíte zapomenout na olej. Pryskyřice má tu vlastnost, že je pevná až moc a ubrousky navoskované voskem s pryskyřicí jsou příliš tuhé a nepoddajné. Taková skoro prkénka. Proto je ve směsi olej, který tvrdost zmírní a ubrousek zpružní. Co se výběru olejů týče, nevyzkoušela jsem jich moc a necítím se být povolána k tomu o nich nějak sáhodlouze psát. Výrobci ubrousků většinou pracují s jojobovým olejem, mně přišel příliš exotický a nedostupný, takže jsem ho experimentálně nahradila  kokosovým olejem z Alnatury, u kterého jsem zůstala dodnes. Narozdíl od jojobového oleje má specifickou vůni, ta ale z voskovací směsi rychle vyprchá  a hotové ubrousky voní krásně lesem a medem.



Kdyby vás k tématu ještě neco zajímalo, pište do komentářů nebo mejl, jak budu moct, odpovím.



pondělí 24. srpna 2020

Voskovaný ubrousek - koupit, nebo vyrobit doma?

Na otázku, jestli si ubrousek koupit nebo navoskovat doma, je překvapivá odpověď: Obojí! Většinou to chodí tak, že si první ubrousek koupíte nebo ho dostanete jako, a buď se vám neosvědčí, takže nic, anebo  záhy zjistíte, že je skvělý, že jich budete potřebovat víc, a začnete koketovat s myšlenkou, že si je doma navoskujete sami. 

Sama jsem plátno začala voskovat před 5 lety a musím říct, že jsem dodnes žádný lepší obal na namazaný chleba, čerstvé pečivo a nakrojenou zeleninu v lednici nenašla, a to jsem teda vyzkoušela kde co.



Investovat do shánění propriet a kontaminovat si kuchyni voskem se vyplatí opravdu jen tehdy, pokud víte, že vám ubrousky vyhovují a že je budete rádi používat, nebo pokud jste diy maniaci, kteří si potřebují všechno vyzkoušet ať se děje, co se děje, což naprosto chápu, protože to v sobě mám taky. Nechci sýčkovat, ale píšu to sem hlavně proto, že voskování je lepkavá a špinavá práce a jestli si nasyslíte látku a vosk, které vám pak budou dalších 10 let strašit někde ve skříni, je rozhodně lepší si pár ubrousků koupit a ubrouskový park jednou za pár let obnovovat. 



Jak při nákupu správně vybrat


Ať už vyrobit nebo koupit, vzor vás bude zajímat vždycky. Nabídka voskovaných ubrousků na trhu zažívá boom a my už zdaleka nejsme jediní výrobci, což je super. Při výběru ubrousků hraje hlavní roli dyzajn a nabídka motivů je díky rozličnosti výrobců přepestrá. Já vím, že ty světlounké ubrousky jsou tak něžné a hezké, ale dejte na mě a vybírejte si vždy takové vzory, které odpovídají barevnému složení vašeho průměrného jídelníčku. Syté a tmavší odstíny se zaslouží o to, že nedojde k barevným změnám a vy budete svůj ubrousek dlouho rádi používat. 


O tom, jaký je rozdíl mezi ubrousky s pouhým včelím voskem, nebo i s pryskyřicí a olejem, bude příští týden samostatný článek, při první koupi bych ale určitě sáhla po brousku s pryskyřicí, protože ten vydrží podstatně, podstatně déle. 



Voskování doma - co je potřeba vědět dopředu


Pořád je vás ale hodně, kteří to doma zkoušíte, a dotazů na voskování ubrousků, na směs vosku s pryskyřicí a zejména na pryskyřici samotnou se mi v mejlu a na instagramu objevuje tolik, že jsem se rozhodla připravit pro vás rovnou několik článků, které by vám mohly pomoct. Vycházím v nich z vašich konkrétních dotazů: kde pryskyřici kupuju, jak ji zpracovávám, jestli je certifikovaná pro styk s potravinami, jak ji s voskem správně namíchat a jestli si ji může člověk nasbírat sám v přírodě atd.

Příští týden seriál začne článkem Proč k vosku přidávat pryskyřici? 


Vosk na zkoušku nebo na převoskování staršího ubrousku stejně jako pryskyřici pro domácí experimentování najdete na našem Fleru. Jde o stejné suroviny, se kterými momentálně s tatínkem pracujeme i my, takže by i u vás měly vést ke stejnému výsledku.


Jestli vás téma zajímá, doporučuju vám sledovat můj instagram @voskovane_ubrousky, kde se voskování věnuju částečně soustavně a částečně nárazově, zkrátka, jak mi čas dovolí. Zatím se mějte a voskování 3x nazdar.







neděle 28. června 2020

Kufr Harry Potter


Kufr z Bradavic jsem chtěla dětem pořídit už před pár lety před odjezdem na tábor v Primarku, ale než jsem se dostala k tomu, abych tam zašla, tak už byly vyprodané. Kristinčina posedlost Harry Potterem neustálé sílí a čekám, že si každým dnem přitáhne domů sovu nebo draka. Je na ní vidět, že pořád tak trochu čeká, že ve schránce najde dopis z Bradavic, takže téma kufr mi v hlavě pořád šrotovalo.


A jak přišla corona a lidi se doma nudili a začali uklízet a vymetli i půdy a sklepy, objevila se nám jednoho dne za barákem hromada odpadu a na ní starý oprýskaný kufr. Několik dní jsem na něj koukala cestou do práce a z práce, protože corona necorona, lidem se zuby kazí furt a zubní laboranti v home officu protézu nevrobí, a hrozně se snažila potlačit myšlenku, že je dobrý nápad ten kufr vzít a udělat z něj Kristince k narozkám bradavický kufr, protože jsem si moc neuměla představit, jak ho budu tajně vyrábět, když děti nechodí do školy a non stop, ale skutečně non stop smrdí doma.



Nakonec došlo na staré dobré ultimátum, "jestli si tě do zítřka nevezme někdo jiný nebo jestli nevyvezou odpad, tak si tě teda vemu", a kufr skončil v našem sklepě.




Po kratší analýze jeho stavu a mé časové kapacity jsem se rozhodla pro jednoduchou akci: půjčím si od Leušky hnědou a béžovou barvu, kterými přetřu vršek, na netu splaším balicí papír případně ubrousky s potiskem Denního věštce, kterými polepím vnitřek, a kufr bude cajk.



Natírání bylo hotvé raz dva, přestože mi s ním pomáhala Leuška, před kterou se nedá jen tak schovat. Lea narozdíl od svých pubertálních sourozenců nevlastní mobilní telefon a většinou se celý den neplánovaných coronaprázdnin netrpělivě těšila na to, co se bude dít, až přijde máma z práce. V tomto bodě bych ráda vyjádřila hluboký obdiv svému muži, který je už od března s dětma doma v homeoffice a ani jednou jedinkrát si nepostěžoval, nevytekl ani se nezbláznil. Když jsem byla doma s dětma já a do práce chodil on, tekla jsem furt a měla jsem dost často, když se vrátil z práce, pěkně blbou náladu.



Ale zpět ke kufru. Balicí papír s potiskem Denního věštce jsem našla jeden jediný na anglickém webu a vůbec se mi nelíbil ani provedením, ani cenou. Navíc objednávat něco v téhle době z Anglie nevypadalo jako dobrý nápad. Naštěstí je dost fanoušků HP, kteří sdílejí své DIY počiny na internetu, takže jsem sehnala několik krásných novinových stránek ke stažení, které jsem si nechala barevně vytisknout v copy centru za rohem.



Pak se teda ukázalo, že Leuščiny akrylátové barvy od Ježíška se z kufru odlupujou a že s tím, co už doma máme, kufr nevykouzlím. Abych to zkrátila, provedla jsem krátkou sondáž něměckého trhu s barvami a koupila něco jako hnědý Balakryl na velké plochy a barvu na letadýlka na rohové krytky a kovové prvky. Musím vám teda říct, že jít do obdchodu pro modeláře a vybírat si z toho miliónu barvných odstínů, je zážitek z ráje. Navíc jsou ty dózičky maličké a stojí jen něco málo přes 2 Euro, a tak člověk hned propočítává, kolik se mu jich vejde do batohu, a v hlavě se mu rojí spousta nápadů, při jakém projektu by mohl ten a ten odstín použít. Chce to být ukázněný a velmi, velmi se krotit. Nakonec jsem 3/4 košíku vyskládala zpátky do regálů a koupila jenom zlatou na zapínání a postranní nýtky a béžový mat a povrchový lesk na rohové krytky. A k tomu pár teňounkých štětečků s přírodním chlupem a lahvičku speciálního ředidla na mytí.



Leušce přišly malé dózičky se zlatou a béžovou stejně úchvatné jako mně a já jsem na vlastní oči viděla, že i štětečkěm velikosti 1 se dají nadělat veliké šmouhy mimo vytýčenou plochu.



Vnitřek kufru jsme nejprve polepily novinama Frankfurter Allgemeine Zeitung, které jsme vytáhly z tříděného odpadu, a na ně nalepily Věštce. Muž ještě přinýtoval kožený řemínek k podpoře horního víka, na víko jsme přilepili a přelakovali logo Bradavic a dílo bylo dokonáno.



Kukička naše byla štěstím bez sebe. Na tábor si kufr sice vzít nemůže, ale má si kam schovat všechny své HP proptiety, kterých se nám doma nashromáždila už pěkná hromada. Long Live J.K.Rowling!

























úterý 7. května 2019

Jak jsem byla v Sama doma

Nadpis jak ze sešitu Čtyřlístku, co? Ale všechno je jinak, to mě jenom takhle jednou zavolala Linda Bendová z České televize Ostrava, že už dlouho shánějí někoho, kdo by jim v živém vysílání navoskoval ubrousek, jestli bych jako nepřišla.


Původně jsem si myslela, že do studia vyšlu tatínka, našeho vrchního voskovače, který má televizi asi 30 minut od baráku, ale tatínek rezolutně odmítnul. A jako nechat si ujít živý vstup v televizním pořadu, na který se v mé sociální bublině skoro nikdo nedívá, takže míra ztrapnění je docela nízká, to se mi nechtělo. Už jsem toho v životě z nejrůznějších důvodů, kterým bezkonkurenčně vedl strach ze ztrapnění, odmítla fakt dost, a teď mi tak nějak přišlo, že už jsem vlastně docela stará a že těch nabídek k veřejnému znemožňování třeba už zas tolik nepřijde. Jo a taky jsem nechtěla před dětma a před mužem vypadat jako srab, člověk má  zodpovědnosti a musí jít příkladem.


Termín, kdy se bude vysílat z Ostravy a kdy si já můžu vzít dovolenou a přiletět tak, abych byla v ČR v pátek, se rýsoval zhruba 6 měsíců od prvního telefonátu, takže jsem měla čas nechat nervozitu pěkně postupně rozvinout. Scénář jsem dostala tři dny před vysíláním a to jsem si to chtěla rovnou hodit, protože z jednoho čtyřminutového vstupu, který jsem měla nacvičený tak, že bych ho odrecitovala i pozpátku, byly tři živé vstupy, a to pětiminutové.  


Se scénářem přišel i seznam otázek, a tak jsem zase formulovala a biflovala. Ono jít do televize je skoro jako jít ke zkouškám, akorát že v telce se můžete jen ztrapnit, zatímco u zkoušek vás ještě vyhodí, takže to pak celé musíte absolvovat znovu, což tady naštěstí nehrozilo.


Nejlepší byla maskérna. Zaprvé tam vedle mě seděl Přeučil, takže mi hned došlo, že o mě to dneska rozhodně nebude, což mi do duše vneslo jistý klid. Zadruhé mě tak krásně namalovali a načesali, že jsem zalitovala, že v Ostravě nemám trvalé bydliště a nemůžu si jít rovnou požádat o občanku nebo pas.  


Samotné vstupy byly překvapivě v pohodě. Z odpovědí, které jsem se naučila nazpaměť, jsem použila jen jednu a půl, protože rozhovor se podivně zacyklil sám v sobě a mluvilo se pořád o tomtéž. Na fórky o tom, jak jsme se málem rozvedli, když manžel domů donesl hrozno v plastové vaničce, vůbec nedošlo, stejně jako na hlášku, že normálním rodičům vadí, že je v tom cukr, jenom tobě vadí, že to má obal! Tak se aspoň můžete zasmát teď. 


Taky naštěstí neproběhlo "zmrznutí", což je fenomén provázející výstupy civilistů v živém vysílání. Jako přípravu na natáčení jsem si totiž pustila tenhle film a celou dobu jsem trnula, že ani neotevřu pusu. 


Nakonec mi bylo líto, že je po všem. Paní Hrušková byla zvědavá a nadšená a moc mile se vyptávala a já jsem jí naložila, co jsem s sebou měla. Pak jsme se spolu všichni vyfotili a fajront, šlo se domu.



A ta jejich trouba, ta mi dala. 



No však se podívejte sami, jaká to byla sranda. A kdybyste podle mého návodu zkoušeli voskovat a něco vám nešlo, tak piště do komentářů nebo se podívejte na můj Instagram @voskovane_ubrousky, taky se to tam řeší.