neděle 28. května 2017

Bag Me vs Bee's Wrap: Duel voskovaných ubrousků


Někteří z vás, co mě sledují na Instagramu, se už určitě těší na výsledky duelu našich voskovaných ubrousků s produkty ubrouskových profíků z americké firmy Bee's Wrap. Jestli se ptáte, proč mě vůbec napadlo se s nimi srovnávat, je to proto, že jsem člověk pochybující. Ubrousky jsem původně začala vyrábět jen pro vlastní potřebu a zprvu mě nenapadlo, že je budu prodávat. Když jsem se nadšená ze svých voskovacích pokusů pochlubila na sociálních sítích, strhla se taková lavina, že jsem ze dne na den začala voskovat i pro vás, a když byla po čase chvíle se nadechnout, zjistila jsem, že je na trhu voskovaných ubrousků celá hromada. A právě to mě přivedlo k pochybnostem, jestli to vůbec děláme dost dobře.


Spousta malých firmiček dělá vesměs to, co my - nadchly se pro zero waste životní styl a vyrábějí kusově zboží pro jednotlivce, kteří by také rádi měli opakovaně použitelné pomocníky do domácnosti, ale nejsou schopní  si je vyrobit sami. Pak jsou ale firmy, které voskují vědecky, zabývají se tím roky a přírodní alternativy ke kuchyňským produktům na jedno použití nabízejí už několik sezon. Bee's Wrap je asi nejrozšířenější z nich. Máme ho rádi i proto, že letos v únoru rozjel celosvětovou facebookovou kampaň, na jejíž vlně jsme se svezli i my, a tak jsem si pro srovnání na revanš vybrala právě je. Jejich ubrousek jsem si půjčila od Evči, která si ho ze zvědavosti koupila a teď do něj balí domácí kváskový chleba, a zde jsou mé postřehy:


1. Design
Zásadním a na první pohled patrným rozdílem mezi BW a námi je design. Voskování perfektně funguje jen v případě, že má látka dokonalou gramáž. Pokud je látka přiliš tenká nebo příliš tlustá, vosku se v ní nezachytí ideální množství a ubrousky jsou buď moc tuhé nebo se příliš rychle opotřebují. Firmy, které voskují ve velkém, si látku ideální gramáže nechaly vyrobit na míru a jejich produkty vetšinou mají jeden autorský design. Jejich předností tedy je, že všechny jejich ubrousky jsou jeden jako druhý,  stejně pevné, stejně vypadající a rovnoměrně navoskované. Není to ale škoda? Design látek přece nabízí takové možnosti! Naše ubrousky jsou pestré jako život sám. Jsou vždy z bio bavlny gramáže 118g - 130g na metr čtvereční, kterou kupujeme tam, kde nám padla do oka. Výběr látek je jedna z našich nejoblíbenějších činností a naše emailové konverzace o tom, co koupíme, by vydaly na román (vezměte v potaz, že s Evčou nesedíme v jednom kanclu, ale já ve Frankfurtu a Evča v Ostravě, a posíláme si linky, které potom rozklikáváme a komentujeme si navzájem). Naše ubrousky nejsou ani zdaleka stejné a vznikají v malých sériích většinou po 16 kusech, které bývají rychle rozebrané. V našem případě na první pohled nepoznáte, že jde o Bag Me ubrousek, zato si ale vyberete design, který vašemu oku opravdu lahodí.  


2. Voskování
Profící mají profesionální know how a stroje, které umějí voskovat krásně a rovnoměrně. Bee's Wrap je hladký a navoskovaný jako když střihne. Je pružný, trochu lepivý a voní voskem. I naše ubrousky voní voskem. Nevoskuje je ovšem voskovací linka, ale jedna z nás voskem rozpuštěným doma v kuchyni ve vodní lázni. Vosk nanášíme štětcem a poté zapékáme v troubě. Našim heslem je a asi ještě dloho bude ruční práce, což nám ale nevadí, protože nás to baví. Nejsme ale schopné zařídit, aby na každém centimetru našeho ubrousku byla naprosto stejná vrstva vosku. 


Neděláme ani další kroky, které BW dělají. Vosk nemícháme s jojobovým olejem, který sice zajistí větší pružnost, ale je nutné objednat ho z exotické ciziny. Nemícháme ho ani s drcenou pryskyřicí, kterou lze pořídit docela snadno, ale která z našho pohledu lepí až moc a na ubrousek se pak  snadno chytne každý drobek nebo zrnko prachu. Bee's Wrap ubrousky jsou rozhodně pružnější a přilnavější než ty naše, rychleji se ale ušpiní a člověk z nich má pocit umatlaných rukou. Naše ubrousky musíte o něco déle zahřívat v dlaních, aby se vám poddaly, i bez exotických příměsí do nich ale svačinu zabalíte i s nimi mísu přikryjete úplně stejně.


3. Obal
Obal má konkurence bezkonkurenčně lepší. Má ná něm vyčerpávající množství informací jak o složení, tak o výrobě i údržbě. Jejich obálka zajistí, že se k vám ubrousek dostane zcela nedotčený a pěkně poskládaný.


My ubrousky stále balíme a popisujeme ručně. Informace o složení, procesu výroby a o tom, jak o ubrousek máte pečovat, se dočtete pouze na internetu. Náš přístup šetří zdroje a je více zero waste, z obchodního hlediska je ale amatérský až běda a momentálně se pracuje na tom, aby měly i naše ubrousky více profi balení. 


Bee's Wrap ke každému produktu přikládají kartičku se zajímavými fakty o včelím vosku, což lidi, kteří si přečtou vždycky všude všechno určitě zahřeje na duši. To mě fakt baví. Přiznávám statečně, že na poli obalu nad námi BW vítězí na celé čáře.


4. Funkčnost
Co do funkčnosti nám souboj zase vychází tak nějak nerozhodně. Jak už jsem psala, pryskyřice v BW docela lepí a pokud do něj chcete zabalit mísu s těstem nebo se salátem, ubrousek se chytí na první dobrou, po čase ale začne mírně odstávat úplně stejně jako ubrousek od Bag Me.  U obou druhů je nakonec nejspolehlivější celou nádobu do ubrousku zabalit nebo ji zatížit.  


Světlá barva BW ubrousku navíc svádí k tomu, aby ho člověk používal jen na potraviny, které nebarví. U našich ubrousků si můžu vybrat - papriku zabalím do tmavého a salátovku do světlého. Při balení svačiny mi lepivost BW ubrousku vyloženě vadila, chytaly se na něj drobky. Na poli funkčnosti mají BW výhodu, že je lze objednat v různých rozměrech od úplně malých, určených k obalení půlky citronu v lednci, až po velké, do kterých zabalíte půl skývy chleba. Bag Me ubrousky také nabízíme ve dvou rozměrech (26x26 cm a 30x40 cm), naše škála ale zdaleka není tak pestrá. 


5. Trvanlivost
Nejraději bych vám řekla, že ubrousky vydrží úplně všehno, ale není to ten případ. Pravdou je, že voskované plátno je docela choulostivá záležitost. Trvanlivost ubrousku velmi záleží na tom, jak dobře se o něj staráte, a vaše spokojenost s tím,  jak realistická jsou vaše očekávání. Vosk je v látce sice dobře zafixovaný, pořád jde ale o dvě složky, které netvoří jednolitý celek na věky. Ubrouskům nesvědčí, když jim při skládání děláte ostré hrany nebo je skládáte stále stejným způsobem. 


U BW ubrousků bylo jemné opotřebení ve skladech patrné už v momentě, kdy jsme ubrousek vytáhli z obalu, při používání to nakonec ale nijak nevadilo. Co ubrouskům vyloženě vadí, je styk se zdroji tepla a příliš časté mytí vodou, a to platí jak pro ty naše, tak pro ty přespolní. 


BW vodu odpuzují o něco lépe, což přikládám přítomnosti jojobového oleje ve voskovací směsi, ony, stejně jako naše ubrousky, ale při denodenním styku s vodou vydží v dobré formě jenom necelý měsíc. Vím to proto, že do ubrousků balím 5 dní v týdnu sobě i dětem chleby do svačin, a že jsem je prostě každý den schválně myla vlažnou vodou a mýdlem, abych viděla, k čemu to povede. Vede to k drolení vosku a třepení okrajů, k obzvlášť rychlé zkáze dojde, pokud je ještě po umytí dáte sušit na topení. Zkrátka a dobře, chleba s řepovou pomazánkou si raději dám do krabičky nebo třeba do papírového pytlíku, který po svačině prostě vyhodím, pořád je lepší vyhodit kus papíru než si ničit ubrousek, který může dál dobře sloužit.


Kde se ubrouskům daří velice dobře, je v lednici. Jsou vynikající k zabalení nakrájené zeleniny, blokového sýra nebo suchého salámu, protože nelapají pach. Pokud jíte rychle a neděláte si velké zásoby, poslouží vám naprosto geniálně, pokud si věci v lednici pučíte týdny, v ubrouscích vám budou pomalu vysychat, zato ale nezplesniví! Mám to opět vyzkoušené ve vlastní lednici - koupila jsem bloček v potravinové fólii a stejný sýr u pultu, který jsem zabalila do voskovaného ubrousku. Ten ve fólii se po 3 týdnech změnil v sýr se zelenou plísní na povrchu, sýr zabalený v ubrousku byl trochu na skus, ale stále dobrý a zdravě vypadající.  

Shrnutí na závěr: 
Voskované ubrousky jsou dvojího druhu - voskované čistým včelím voskem nebo voskované směsí vosku, pryskyřice a jojobového oleje. 
Ty voskované čistým voskem jsou většinou ručně vyrobené lokální produkty ošetřené voskem, který včely vyprodukovaly blízko místa, kde se voskovalo, ubrousky voskované směsí se voskují strojově a suroviny na ně se svážejí zblízka i zdaleka. Všechny ubrousky vyžadují opatrné zacházení a rozdíl mezi nimi je spíš estetický. Ubrousky voskované směsí jsou lepivější a fungují spíš jako potravinová fólie, ubrousky voskované čistým voskem mají vlastnosti podobné jako alobal. Obaly na jedno použití nahrazují všechny dobře, ale ne nekonečně. Vyplatí se uchránit je styku s potravinami, které by je zaneřádily, protože byste je pak museli často mýt, a nesvědčí jim horko. Výrobky různých značek mají víceméně stejné vlastnosti, největší rozdíl je v designu. Když se například dneska podíváte k nám do obchodu, najdete tam spoustu nových letních vzorů. 


Užívejte léta a svačin na rozkvetlých loukách! Já si jdu taky užívat a u toho si budu v hlavě sumírovat článek o tom, jak ubrousky ošetřit v případě, že už se vám okraje roztřepily a vosk prořídl. Ono totiž není nikdy nic ztraceno a i hodně jetý ubrousek se dá převoskovat a dále používat.

PS: Budu ráda, když mi tady nebo do komentářů na FB napíšete o svých zkušenostech s voskovanými ubrousky, ať už těmi, o kterých píšu, nebo nějakými jinými, třeba i těmi vlastnoručně vyrobenými. Zkušeností a dobrých tipů není nikdy dost! 

úterý 18. dubna 2017

Blbá reklama

Další youtuberka mluví o Bag Me. S tímhle videem je to celé jinak, než u Sustainably Vegan, která si u nás nakoupila, a pak se do zero waste sady zamilovala natolik, že o nás natočila už dvě videa. Taylor si o sadu sama řekla s tím, že chystá minimalistickou sérii a že nás super zpropaguje. Asi to nějak souvisí s věkem, ale super propagaci i minimalistickou sérii si představujeme jinak, pukali jsme s Evčou smíchy, když jsme si to pustily. Ale blbá reklama taky reklama, žejo.


úterý 28. března 2017

Nové jarní vzory

Máme hromadu krásných fotek naší nové jarní kolekce ubrousků voskovaných včelím voskem. Tolik se mi líbí, že vám je sem musím rovnou všechny pověsit.


V únoru to bylo půl roku, co jsem na Jánošíkových dnech v Těrchové koupila svůj první bloček včelího vosku, abych si vyrobila voskovaný pytlík na svačinu. 


Ti, co sem chodí, ví, že z pytlíků nakonec byly košíky na kosmetiku (dodnes mají čestné místo u nás v holčičí koupelně) a že mě to stálo několik pokusů a omylů, než jsem zjistila, že svačina se nejlépe balí do ubrousku.


Nejlepší voskované ubrousky jsou ty voskované rozpuštěným voskem a zafixované v troubě. Pokud sem chodíte okukovat, chtěli byste se do toho pustit, ale ještě jste se nehecli, vážně to nic není!


Samozřejmě si je u nás můžete i koupit, protože sezóna dlouhých procházek, svačin v batohu a pikniků u řeky se bllíží a člověk by na ni měl být dobře připraven!


Na Fleru jsou na výběr poslední kusy z podzimních a vánočních vzorů. Všechny nové vzory jsou z velice kvalitní bio bavlny vyrobené v Japonsku a dají se objednat jenom přes Etsy.


 Pokud máte zájem, nenechte se odradit angličtinou, vbírejte a nakupujte. Alternativně můžete poslat  závaznou objednávku na bagme@bagme.net a Evča, která se o celé Bag Me neuvěřitelně dobře stará a která všechny ubrousky vlastnoručně navoskovala, vám všechno potřebné pošle mejlem.  


V nabídce je znovu i náš doposud zatím nejpopulárnější vzor, a to ten s mráčkama a deštěm. Pokud netušíte, k čemu přesně by vám takový ubrousek byl dobrý, tak vězte, že

- k zabalení obloženého chleba, rohlíku a dalších potravin
- k přikrytí misky s jídlem nebo otevřené sklenice 
- k uchování parmazánu v ledničce
- k zabalení mýdla do kosmetické tašky
- dá se poskládat do kornoutku a použít jako pohárek na vodu
- dá se použít jako talíř



Voskování včelím voskem je tradiční stará technika a takto ošetřené plátno se k uchovávání potravin používalo věky. V závislosti na tom, co do ubrousku budete dávat, jak často přijde do kontaktu s vodou a jak s ním budete celkově zacházet vám jeden ubrousek vydrží minimálně 3 měsíce nebo klidně i celý rok.


Když se mírně ošoupe, začne se třepit nebo se z něj začne odlupovat vosk, stačí ho přežehlit přes pečící papír a  zastřihnout mu okraje. Při větším poškození je možné ubrousek převoskovat a jede se vesele dál.


U nás doma je už půl roku téměř denně používáme a podařilo se nám díky nim zredukovat značnou část svačinového odpadu. Kdo chodí ke mě na instagram, ten ví, že se mi dostal do ruky výrobek vermontské firmy Bee's Wrap, která jako jedna z málla na svět vyrábí voskované ubrousky ve velkém v různých provedeních. Jejich ubrousek jsem otestovala srovnala s tím naším a brzy tady na blogu sepíšu výsledky svého bádání (to brzy, prosím, berte s rezervou). 

čtvrtek 16. března 2017

Rok se s rokem sešel

a za dveřma jsou Dny evropského filmu. 


Letos poprvé po mnoha a mnoha letech nešel katalog a web za mnou, ale za kámoškou, která to po mně převzala. Já jsem jen z povzdálí pozorovala, jak se to rozbíhá, pomalu to roste, pak se to zadrhne a pak opět nabere tepmo, jak se některé zapeklité věci vyřeší po mejlu za 10 minut a jiné mnohem banálnější se táhnou týdny jako přežvýkaná žvýkačka, jak se na poslední chvíli musí vyměnit loga, protože někdo zapomněl, že má společnost novou grafiku a tak dál a tak dál, prostě jak vznikají materiály pro takový festival, jako je ten náš. Nesmím v práci používat telefon, a když bylo potřeba něco rychle řešit, zašila jsem se na záchodě nebo v archivu, úplně jako kdysi na chmelu, kdy jsme se chodili zahrabat na vlečku, teda ne proto, abychom odpovídali na mejly, tehdy jsme se zašívali jenom proto, abychom nemuseli pracovat.
Takže rychle na web, otevřít stránku filmů a povinně sjet aspoň trailery, abyste věděli, co se v evropské kinematografii v posledním roce až dvou událo zásadního! Letos si u nás můžete naordinovat workshop animace, dát si film s tříchodovou večeří  nebo skočit na jazzový koncert spojený s dokumentem o účinkujícím jazzmanovi. Březen a duben jsou přesně ty dva měsíce v roce, kdy je mi opravdu líto, že už nebydlíme v Praze a že nemůžu vymést všechny ty báječné projekce a doprovodné akce, kór letos, když se zaměřujeme na děti a mohla bych je všude vzít legitimně s sebou, ale co už, takový je život. Kdybych seděla v Praze, určitě bych se teď neučila dělat zuby a řeknu vám, že to je teprve jízda!
PS: A taky se koukněte na stránku kontaktů, máme to letos i s fotkama.

neděle 26. února 2017

Jak jsem na lyžích ztratila iPhone


Od té doby, co děti mívají jarní prázdniny, jezdíme do Itálie na lyže vždycky do stejného hotelu. Jezdit na totéž místo má spoustu výhod, třeba tu, že se tam všichni cítí jako doma. Leuška po zkušenostech z loňska nejela a zůstala ve Frankfurtu s babičkou a dědou (děkujeme nastotisíckrát) a Andrej s Kikou měli Vychodilovic děti do teamu, takže nás prakticky vůbec nepotřebovali, protože ve středisku, které  je velké asi jako Masarykovo náměstí v Ostravě, si na lyže, na bazén i na jídlo umějí zajít samy. 


Manželský pár, který se potkává jen v momentech, kdy jsou kolem děti, může náhlé samoty využít různými způsoby. My jsme hodně četli (přečetla jsem Život je nádherný od Boučkové a doporučuju), pili bombardino a aperol a příjemně diskutovali. S mým nástupem do zaměstnání se v provozu rodiny a domácnosti objevily nové situace a bylo potřeba znovu si občůrat teritoria. Je nutno podotknout, že nově občůrávat potřebuju hlavně já, a jsem neskonale vděčná svému muži, že mě dokáže nejen poslouchat, ale taky mi umí vyjít vstříc. Raději teda nepátrám po tom, jestli to dělá rád, mně stačí, že to dělá jako aristokrat bez hnutí brvou.


Hodně času jsme taky trávili v sauně, kam bych před deseti lety nevlezla ani za zlaté prase, protože bych se za a děsně styděla a za b bych umřela vedrem ještě před dveřma. Teď jdu klidně v županu, pod kterým nemám vůbec nic, po celém schodišti až úplně dolů do wellnes zóny jako by mi to tam patřilo a říkám si, že jestli někomu vadí,  že se ve foyeur čtyřhvězdičkového hotelu producíruju jako v římských lázních, je to jeho problém, a ne můj. Být 35 plus není od věci. 


No a jak jsme ty děti skoro neviděli, vždycky když jsme je náhodou někde zahlédli, zahořela jsem prudkou láskou a pýchou, jak jsou samotatné, krásné a šikovné, a zabylo mi smutno z představy, že se  nakonec odstěhujou z domu, a tak jsem se jednou, když kolem nás jely se svými družinkami, rozhodla natočit je na mobil, abych ten silný moment zakonzervovala navždy. Vytáhla jsem telefon, což teda na svahu nedělám ráda, protože si představuju, jak mi vypadává z ruky, začíná klouzat po sjezdovce a mizí někde pod cizími lyžemi, ale tohle byl tak zvláštní moment,  že jsem ho prostě vyndala a začala natáčet, jak Kristinka válí jako Lindsay Vonn. Slavný iPhone ale nesnesl místní zimu a nadmořskou výšku a vypnul se, takže jsem ho strčila do kapsy a jeli jsme dál, však nemusím mít zdokumentované všechno, žejo, vlastní vzpomínky jsou stejně nejvíc.


No a pak byl čas na další bombardino, tak jsme si sedli do hospody a já že zapnu iphona a podívám se na to video, jestli se uložilo, a telefon jaksi nikde. Bylo mi hned jasné, že jsem ho místo do kapsy strčila prostě do vzduchu, že začal dle očekávání klouzat po sjezdovce, kde se po něm projel nejeden lyžař, že tak doputoval až ke krajnici, do které se zapíchnul, a že ho tam zhruba za hodinu asi nabere rolba, která ho buď až do oblevy pohřbí ve sněhu, nebo ho rovnou rozrolbuje po celém svahu.


Bylo mi smutno, ale zároveň jsem cítila, že ještě není pozdě, že ho třeba najdu a zachráním aspoň simku. Tak jsme udělali rojnici, ale nenašli nic. Hlavně si zachovat chladnou hlavu. Co když ho našel někdo jiný? Co bych udělala já, kdybych našla mobil na svahu? Dala ho vlekařům. Vlekař nic nevěděl. Pán v lyžárně nevěděl taky nic, ale poslal mě na policejní stanici, která ve středisku velikosti Masarykova náměstí v Ostravě taky je.  Policista mobil neviděl, ale bodře pravil tomorrow. Druhý den mě vřele přivítal, nabídl mi židli a řekl, it’s very funny segnora, včera večer někdo nahlásil na policii v Trentu, že v Bondone našel mobil, tak si na něj zavolejte a nějak se domluvte, arivederci. Plán hezký, ale přes můj vybitý telefon se asi nedomluvíme. Už jsem viděla, jak říkají  we are sorry, segnora a začínají důležitě vyplňovat nějaký report, oni mi ale řekli, ať přijdu zas, že se pokusí něco zjistit, a já jsem začala být vděčná, že jsem telefon ztratila v úterý a ne třeba v pátek, takže mám před sebou ještě několik zítra.


 Abych to zkrátila, místní policie vypátrala, že mobil opravdu našel kolemjedoucí lyžař, ohlásil to úřadům, a pak ho dle instrukcí odevzdal v oddělení ztát a nálezů na policii v Trentu. Mohl neudělat vůbec nic, mohl ho nechat ležet doma v šuplíku, dát ho na hraní dětem nebo ho vyměnit se sousedem za flašku vína, on ale investoval čas a energii v naději, že ho původní majitel bude hledat a najde. Takové štěstí mě potkalo. Chtěla jsem uplatit hotelového číšníka, aby mi mobil vyzvedl cestou na odpolední směnu, on tam ale pro jistotu zavolal a zjistil, že ho vydaji pouze mě a pouze po předložení osobního dokladu. A tak jsme místo lyžování sjeli 28km serpentin do Trenta. 


Poprvé po 4 letech, co sem jezdíme, jsme poznali krásné historické centrum s malebnými uličkami, dóžecími paláci, katedrálami a vší tou typickou italskou krásou, která ve mě evokuje i uprostřed zimy pocit parného léta. Nádherné bylo i samotné policejní ředitelství, všude kámen, na stěně restaurované fresky, prostě nádhera. Úřednice ze ztrát a nálezů se radovala víc než já, že si ztracená věc našla svého majitele, a já mám zážitek na celý život.


Mobil je ve zbídačeném stavu. Má šrámy od hran lyží a rozdrcenou dolní část obrazovky, jinak je ale skoro jako nový a funguje bezchybně. 


Kdyby vám chtěl někdo někdy vprávět, že je Itálie zoufalá a že tam nic nefunguje, pošlete mu tenhle post. Já bych řekla, že minimálně v Trentu a přilehlém okolí to funguje docela dobře.



A nakonec zpráva pro fajnšmekry: Cestou domů jsme viděli, že Němci už vysadili špárgl. Takže klid, všechno je jak má být.

neděle 12. února 2017

Zero Waste - sumarizace po půl roce

Začínám novoroční fotkou, kterou jsem vám tady ani neukázala, protože nebylo kdy. Chybí na ní Leuška, zdálo by se, že nás fotí, ale není to tak, fotila samospoušť, Leuška se prostě fotit nechtěla.


Tady na blogu to vypadá tak na jeden post měsíčně, takže jestli byste mě rádi ve větší frekvenci, sledujte me na instagramu, tam postuju skoro denně a většinou přihodím i pár něžných slůvek. Ne že bych najednou nezažívala nic blogově zaznamenáníhodného nebo že by mi se mi v hlavě přestaly líhnout věty, jen jaksi není kdy je zapsat. Na psaní potřebuju mít hotovo a mít aspoň třicet minut ticha a to se od té doby, co pracuju, prostě nedá zařídit. Potřebujou mě děti, hlavně ty dvě velké. Leuška bere všechno se samozřejmostí batolete, Andrej s Kikou si ale asi mysleli, že to bude jako s fesťákem, že budu měsíc makat, a pak budu zase k dispozici vždy a za všech okolností, a teď jim teprve došlo, že moje práce je napořád. Že se budou párkát v týdnu vracet do prázdného bytu. Myslím, že to nebude tak dlouho trvat a všimnou si, že prázdný byt má spoustu výhod :) 
Můj život se zrychil a rozšířil o momenty, kdy jsem sama jinde než v kuchyni nebo ve sweatshopu a to mi dělá moc dobře. Líbí se mi moje práce. Líbí se mi každý den dělat ve svém tempu nerušeně a soustředěně něco, co je druhým prospěšné. Líbí se mi, že se cestou z práce můžu někde stavit, něco si dát a pak to nemuset nechat dětem. Líbí se mi být sama za sebe, být ta paní z labu, o které nikdo nic neví. Nebýt doma ale taky znamená, že se neudělá spousta věcí. V takových momentech se říká, ó, kdyby jen měl den o pár hodin navíc, ale to je blbost, protože i kdyby je měl, určitě bych je něchtěla strávit domácími pracemi. Mně by zachránil spíš kouzelný prsten z Arabely. S tím souvisí i fakt, že nevěnuju tolik úsilí zero waste nakupování a nosím domů víc balených potravin, než bych chtěla. Někdy si říkám, že kdyby mě někdo vyfotil, jak nakupuju, celé Bag Me by šlo do kytek :) 
Pořád se nám ovšem daří stoprocentně se vyhýbat jakýmkoliv sáčkům jak na pečivo, tak na ovoce a zeleninu, a taky plastovou tašku jsme domů nedonesli víc než půl roku. Zero Waste sada je prostě super, mám teď dvě, jednu v autě a druhou v batohu. Moje druhá sada je černobílá z naší limitované edice Black and White, podařilo se nám totiž ukořistit poslední kus černobílé zeleninové látky v místní Ikee, látka už je stažená z prodeje víc než rok, ale ukecala jsem paní prodavačku, aby mi prodala neprodejný vzorek. 


Evča po mně Bag Me převzala s totálním nasazením a vyrábí ještě hezčí sady na nákup, než jsem šila já. Černobílé taštičky prodáváme jenom na Etsy, je jich málo a nějak nedávalo smysl vystavovat je i na Fleru, ale kdybyste jednu chtěli, klidně napište, ještě jich pár máme.


Co se kosmetiky týče, objednala jsem si další várku od Hanky ze Zlatobýlu, to znamená tuhé tělové máslo, mýdlo a antiperspirant. 


To je on. Vypadá trochu jako zmrzlina, žejo? Je trochu jiný, než byl v prvním balíčku, ale to se mi vlastně taky líbí, protože je vidět, že to není žádná masovka a že to prostě Hanka míchá doma stejně jako já doma šiju. I její kosmetika je kažý kus originál.


Olej na obličej není můj, ale maminčin, otestovala jsem ho o Vánocích vyfotila ho hlavně kvůli tomu flakonku, flakonků s kapátkem jsou tady ve Frankfurtu momentálně plné výlohy, takže asi nejsem jediná, kdo ujíždí na skleněných baleních. K objednávce jsem dostala jako dárek odličovací olej, který je taky boží, tyhle výrobky mi prostě fakt sedly.


S čím jsem se ale nesžila je mytí zubů bez zubní pasty a používání mýdla ve sprše. Po umytí mýdlem mám pocit, že jsem se vyprala v pračce na 90 a totálně jsem se scvrkla, takže jsem zpět u sprchového gelu. Vycházím z toho, že být na cestě k zero waste neznamená trápit se, kór u věcí, které jsou čisté blaho, což sprchování prostě je. Totéž se u mě vztahuje na mytí zubů. Pasta je pasta, jen kartáčky nově kupuju dřevěné a jsem z nich nadšená, bála jsem se, že budou plesnivět a že se rychle vychechlají, ale vydrží toho naopak mnohem víc než ty, které jsem používala předtím. Jen u nás v drogerce došly, tak doufám, že je brzy naskladní. Pokud vás zajímá mytí vlasů, shrnuju to pro Lukre, která se ptala, dole v komentářích :)
Obrovských změn došel můj kapsulový šatník, ale to je na zvláštní post, který se mi snad podaří nafotit a sepsat. Místo 3 kusů jsem dokoupila věcí rovnou 8 a letělo jich taky hodně. Podařilo se mi vyhnout se naprosto všem řetězcům, nakoupit vše v malých krámcích, které provozují jejich majitelé, a ještě stále mám ze svých nákupů radost. 
A radost mám i z toho, že jsem se po opravdu dlouhé době včera dostali na rande. Šli jsme na La La Land. Nic jsem o filmu nechtěla vědět, abych si nepřivodila zklamané očekávání, protože na to jsem specialista, a tak vám o něm taky nic neřeknu, jen to, ať si na něj taky zajdete. Má úžasnou hudbu, celý den si zpívám:


Teď si jdu sjet pár videí s Ryanem Goslingem (málem jsem zapomněla, jak jsem z něho hotová) a jdu do hajan. Dobrou noc a díky za přízeň!

sobota 14. ledna 2017

Po dvou týdnech v práci

je ze mě nový člověk. Přicházím domů nadšená a s prázdnou hlavou. Žádné, počkej, ještě musím odpovědět jedné zákaznici, počkej, ještě musím vyfotit tuhle kabelku, než přestane svítit sluníčko, počkej, ještě postnu na facebook, počkej, musím jít ještě na chvilku do dílny. Když jsem doma, jsem doma a jsem tu pro muže a děti. A to jsem chtěla. Utéct od celodenní samoty, práce smíchané s péčí o domácnost, do toho být pořád všem k ruce čistě jenom proto, že jsem přece doma, ale skutečně s nima vlastně nebýt. Chtěla jsem se zbavit stresu vyplývajícího z nikdy nekončící volné nohy, nebrat si počítač do postele, nepřepočítávat peníze na látky a vidět ve svítícm sluníčku příležitost k procházce a ne k focení. S podnikáním z domova je spojena jistá sklíčenost, kterou lze číst mezi řádky u bloggerů napříč celým světem a kterou jsem taky zažívala. Smutek na duši, který se snažíte překrýt audioknížkama z knihovny a seriálama na streamu. Pocit, že za nic nestojíte. Mě dělaly hlavu i pofiderní příjmy - všemi svými aktivitami jsem si dokázala vyšít a vypsat tak málo, že jsem si nemohla dovolit platit sociání pojištění, a v mém věku by už jeden měl myslet na zadní vrátka :)


A co to tedy dělám? Rekvalifikuju se na zubní laborantku. Nejdu na to od lesa přes školu, ale shodou velikých náhod jsem zaměstnaná v laboratoři pět minut od domu, kde jsem ode dne 1 najela do běžného provozu. Můj pohovor v AllDentu vypadal úplně jinak než všechny mé předchozí pohovory. Nikdo se nešťoural v mých znalostech německého jazka, v bílých místech v životopise, ani mě - vzhledem k mému dlouholetému působení na filmových festivalech - neposílal na stáž do Filmového muzea. Chtěli jenom vidět, jak umím míchat sádru, jestli umím frézovat, jak jemné mám prsty a jak jsem rychlá. Přinesla jsem jim na ukázku své miniaturky z fima, ale naštěstí mě vzali ještě předtím, než jsem je stihla vytáhnout. 


Mám hlavu jak štoudev ze všech těch německých termínů, jejichž latinské ekvivalenty bych jednou měla samozřejmě taky umět, a za nahtama mám plastelínu a sádru. Velké děti začaly na stará kolena chodit do družiny a mají klíče od domu a Leušku ze školky vyzvedává chůvička Milena, čerstvá důchodkyně, která do Frankfurtu v 18 letech utekla z Brna. Zkraje to vypadalo, že neustojí level hluku u nás v bytě, když se vrátí domů všechny děti, zatím nám ale neutekla a říkala, že se k nám každý den těší, tak dej bože, aby jí to vydrželo. Jsem moc zvědavá, jestli moje nepřítomnost doma bude mít takový vliv na Andrejkovo osamostatňování, jaký bych si přála. Je mu 10 a je fakt ňuf. Včera třeba celý den nejedl, protože o přestávce to nestihl a myslel si, že v družině se jíst nesmí. A s klukama si nehrál, protože tam měli nový díla Toma Gatese v knihovně, takže se tam zašil a 3 hodiny si četl. 


Na počítač jsem od vánoc skoro nesáhla. Etsy a Fleru se ujala moje nová parťačka Eva, o které jsem tu už psala. Navoskovala s manželem zásoby ubrousků a dala práci 2 kamarádkám a 2 nezaměstnaným švadlenám, které šijou zero waste sady mnohem lépe než já, takže můžete v klidu nakupovat, zboží máme skladem a přijímáme objednávky. Ze mě je teď CEO a jenom platím účty :) Zbavila jsem se nutkavého klikání na Instagram a Facebook, abych viděla, kolik lidí lajklo můj příspěvek. Zbavila jsem se hloubání o tom, jestli to, co dělám, má smysl. To, co dělám teď, má smysl určitě. Když vidím torza chrupu, jejichž obtisky občas končí na mém stole, říkám si, že díky mé práci se někdo po letech konečně pořádně nají! A co mě dostalo ze všeho nejvíc je, že jsem v rozhodnutí nechat šití na volné noze a jít do rachoty nezůstala sama. Lookrecia, má blízká šicí spřízněná duše, se ke stejnému rozhodnutí po letech rozhoupala taky! Přesně jak píše, život je změna a změna je život! Pěkný víkend všem.