úterý 21. února 2012

Rytíř Andrej I. - návod na kostým



Konečně přišel čas popsat, jak vznikl Andrejčův rytířský kostým. Vím, kostýmy pro letošní karneval už jsou  dávno hotové, ale třeba se někdo inspiruje napřesrok. 
Halena je opravdu lehká jak facka: Vzala jsem Andrejkovo triko, vtáhla rukávy dovnitř, přeložila na půl a jednoduše ho obkreslila na dva přeložené pruhy elastické bavlny. Pření i zadní díl jsou úplně stejné (tím chci říct, že s výstřihem jsem se moc nemazlila). 

Délku trika jsem prodloužila o cca 40 cm a sešila jsem ramena a strany, jen tak, bez obšívání a šikmého proužku v průramcích a u krku. Rytíři se stejně pořád perou, takže z nich musí trochu trčet nitě.
Andrejek chtěl být hadí rytíř a na haleně si přál hada. K tomu posloužil kus kovově lesklého polyesterového ubrusu, který jsem kdysi koupila ve výprodeji, a vlizofix. 


Jestli neznáte vlizofix, tak čtěte dál. Vlizofix je totiž zázračný. Sama jsem o něm do nedávna nevěděla a teď bez něj nedám ani ránu. Je to oboustranně nažehlovací fixační film a funguje úplně jako oboustranná lepící páska. Z jedné strany je připravený k nažehlení a z druhé je přilepený k voskovanému papíru. Takže když potřebujete záplatu / nášivku / nažehlovačku, prostě ho přes papírovou stranu nažehlíte na kus látky, ze kterého má záplata / nášivka / nažehlovačka být, pak na tu papírovou stranu nakreslíte  tvar záplaty / nášivky / nažehlovačky, vystřihnete ho, odlepíte papírovou vrstvu a můžete nažehlit. Nažehlený kus je dobré v okraji prošít na stroji, já jsem ho objela entlem.
  
Vypadá to nekonečně, ale nebojte, halena i s hadem byla hotová za 30 minut.
 Pak přišla na řadu helma.  Na tu jsem použila tento skvělý návod.
Je to přesně tak snadné, jak to vypadá. 
Kdybych podle něj ale znovu šila helmu na karneval (a ne čepici do zimy), k obvodu hlavy bych přidala 2 cm. Na Kristince, která má menší hlavu, to totiž vypadá mnohem víc jako přílba a mnohem míň jako čepice. Andrejek byl ale spokojen, celý karnevalový den ve školce prožil v čepici a připadal si jako rytíř, což je přece nejdůležitější.
Pokusila jsem se vyřešit i otázku meče. Ušitá zbraň je možná pro někoho za hranicemi možností, mně ale přijde, že ušít se dá opravdu, ale opravdu všechno! Není to úplně meč ale spíš dýka, která vznikla jako součást pirátského kostýmu už loni. To krásně pravidelné prošívání má na svědomí Andrejčo. 
Dýku si ale nakonec nevzal. Vysvětlil mi, že rytíř potřebuje meč, a když se zbraně do školky nosit nesmějí, vezme si svůj vzdušný meč, protože ten není vidět a nikdo mu ho nesebere. A bylo vymalováno. Miluju tu jeho nesnesitelnou lehkost bytí.



1 komentář:

  1. Tak ten teda je kouzelný, stejně tak jako ten neviditelný meč!:))) Děti jsou v tomhle úžasné...u nás od malička fungovalo předávání neviditelného "Pú-ánka" a holky nechápaly, proč ostatní nechápou, co tím myslí, když jim ho dávaly třeba na cestu nebo do kapsy nebo do kočárku :)))...

    OdpovědětSmazat