pondělí 1. července 2013

Perfect Dress For Work

Když člověk chodí denně do práce, musí ráno vstát, svléknout si pyžamo a uvést se do pohledného stavu, aby dal světu kolem najevo, že je všechno, jak má být. Tak to den po dni dělá můj muž. Vykoupe se a sedne na kolo, aby dobýval náš denní chléb, i když ho třeba bolí v krku (dám si v práci čaj), leje, že by psa nevyhnal (stejně se musím převlíknout), anebo musí zrovna pracovat na něčem, co ho fakt nebaví. Jde tam, protože ho p o t ř e b u j o u, protože ho kolegové i n s p i r u j o u, protože ho p o ch v á l í, když se mu něco povede a protože může u oběda s ostatníma d r b a t o pitomostech.


I já musím ráno vstát. Když se ale nevysvléknu z pyžama, nikdo se nad tím nepozastaví. Ve školce mě počastují pohledem plným pochopení a budou si myslet, že některé z mých dětí ráno dostalo hysterický záchvat anebo nám sousedi vytopili byt. Nikdo mě nebude p o t ř e b o v a t, protože s dětmi a domácností toho mám přece až nad hlavu, a tak budu celé dopoledne dělat jen to, co si sama vymyslím a naplánuju. Kolegy nemám. Když mi chybí i n s p i r a c e, brouzdám po netu a každé 2 minuty kontroluju Facebook, jestli tam někdo něco inspirativního nevložil. Když se mi něco povede, p  o ch v á l í m se sama, když si chci s někým podrbat o pitomostech, zavolám mámě, a když už toho mám všeho dost, napíšu o tom blog.

Volnost, kterou mi spousta zaměstnaných závidí a na kterou zároveň pohlíží tak trochu spatra, je občas pěkná fuška. Potřebovala bych do práce. Přede mnou je ale 8 týdnů školních prázdnin. Projekt hledání zaměstnání se tedy odkládá na pak,  už teď ale přemýšlím o tom, v čem do ní jednou budu chodit.

Mohla bych si podle Burdy ušít převrácenou sukni

foto: burdastyle.com

nebo převrácené šaty. Model na fotce i další inspiraci najdete tady.

foto: MiloCreativeStudios


Mohla bych si nabatikovat hedvábnou halenku, ale jen tak trochu, nenápadně, tón v tónu, přesně jako Karyn z tohohle blogu,

foto: makesomething.ca


anebo si vyrobit šaty á la šála, ty totiž vypadají dokonale: jednoduše a efektně. Jenom se obávám, že si je nebudu umět zauzlovat tak pěkně, jako slečna na obrázku, a budu v nich vypadala jako matka, co si  uvázala šátek na dítě, ale dítě zapomněla doma.



foto: newyorktimes.com

  Anebo víte co? Koupím si knížku She Has a Mannish Style a ušiju si podle ní celý šatník. 
 Tahle kniha na mě promlouvá na každé stránce. Jenom by to chtělo, aby k ní prodávali i ty dlouhatánské nohy!



Ale teď už dost snění, musím pro děti!

3 komentáře:

  1. Já ani do té školky nechodím:-) Ale v pyžamu pobývám nerada, takže oblíknout se, to jó, ale někdy ta pracovní morálka...jako třeba dnes, ne každé dvě minuty, ale každou jednu kontroluju, co kde kdo přidal, napsal, vyfotil. Tudíž mi Váš příspěvek tuze kápl do noty...jdu prozkoumat odkazy a zas můžu o kousek práci odložit! Děkuju:-)

    OdpovědětSmazat
  2. Nojo, pracovní morálka je děsná potvora, hlavně v pondělí!

    OdpovědětSmazat
  3. Jo, tak na ten ušitý šatník se těším:-))
    Ajka

    OdpovědětSmazat