úterý 10. prosince 2013

Co mě potěšilo

Potěšilo mě, že Česká nová vlna to pořád dotáhne do New Yorkeru, i s fotkou.


Potěšilo mě, že se Andrej na vlastní přání začal učit hrát na klavír. Učí ho Ukrajinec, něco kolem pětadvaceti. Přesně ví, jak na malého kluka, se kterým šijou všichni čerti. 


Když spolu hrajou, napadá mě, jak asi učili jeho? Stal by se z něj pianista, kdyby se pronudil dvěma lety povinné hudební nauky a chodil k soudružce učitelce Ferfecké, řečené Ferfka, která buzerovala mě? A uměla bych teď něco zahrát, kdyby na mě tehdy vytáhla Sponge Boba? 

Potěšilo mě, že děti pořád čekají, co jim Mikuláš nastrká do kalendáře, a že k sobě přistupujou sebekriticky. 

Kristinka doufala, že místo brambor a cibule dostane květák, protože je  z něj lepší polívka.

Potěšilo mě, že se ke klukovi v Kongu, kterému s mužem platíme školní docházku, konečně podařilo dopravit knížky, o které v dopisech dlouho prosil.


 "Cher Popova Zuzana, pošlete mi prosím knížku, protože se po večerech nudím a nemám co číst." Pořád dokola, dopis za dopisem, což je pro nás, co knihy konzumujem, máme je z knihovny skoro zadarmo a neusnem bez nich, srdcervoucí drama. A taky neřešitelný problém, protože v Kongu nefunguje pošta a belgický diplomatický servis, který dětem naše dopisy doručuje, nemá kapacitu na zásilky větší než je klasická poštovní obálka. Tak jsme jeptiškám z misie poslaly přes Charitu peníze. Kluk vypadá šťastnej, i když učebnice francoužstiny a matematiky jsme se Sašou zrovna na mysli neměli. Spíš Verneovky, Malého Mikuláše nebo klidně i Zolu (klukovi je 15). Sestry z misie asi mají jiný vkus. Snad vědí nejlíp, co děti potřebujou. Možná v Kinshase není výběr, co já vím. Co vím, je, že příště to uděláme zas. 

A potěšilo mě, že můj muž s dětmi oslavili příchod adventu koupí vánočního stromečku. Hezky to tu voní. 


Ještě loni mě tohle hrozně vytáčelo, protože jestli to někdo neví, stromek se staví 23. a zdobí 24. a cukroví se nejí před vánoci a dárky nosí Ježíšek. Jenže, když žijete s cizincem, co na tradice VAŠEHO dětství kašle, protože jim nerozumí a vy mu je deset let nedokážete vysvětlit, je lepší to vzdát a začít se radovat z nových tradic, tradic dětství našich dětí. 


Nejpopulárnějsí baňky jsou ty po babičce. Bůhví, kolikrát už zdobily. Padesátkrát? Šedesátkrát? "Mami, a tohle je kočárek, ve kterém vozili Ježíška?" No, není advent bezvadná část roku? 

4 komentáře:

  1. Naše děti nejvíc na Mikulášské nadílce nadchla ta brambora - přímý a nevyvratitelný důkaz o existenci čertů :-)
    Ty knihy mě dostaly... z perspektivy člověka zavaleného četbou je tohle hodně jiná realita...

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Taky by me nidky nenapadlo, ze deti v Africe trapi mimojine i to, ze nemaji co cist...

      Smazat
  2. Taky se nám všichni diví, stromek už máme od neděle. Zdobit se u nás může začít vždy po Díkůvzdání :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. V Nemecku je obecne zvykem zdobit stromek brzo, tady za divne nejsme, tady jsem za divnou jenom ja :)

      Smazat