středa 27. května 2015

Balkón k zakousnutí

 Můj muž někde přečetl, že z domácího pěstitelství pochází až 20% veškeré evropské zeleniny. Nevím, skoro čtvrtina mi připadá docela dost a žádnou takovou statistiku se mi nedaří najít. Balkóny se tam asi nezapočítávají, z toho našeho bychom totiž nemohli žít ani týden. Naše sklizeň funguje tak, že mezi květináče jednoho dne pustím děti a oni všechno spasou.


Zatím to k jídlu ještě úplně není, ale kopr do pomazánky už jsme si nasekali i s neduživou hubenou ředkvičkou. Nějak nám ale zvlhnul vzduch a stoupl tlak, což jsou podmínky, za kterých se obyčejně objeví mšice. 


Naštěstí nejdou na rajčata, ta totiž letos vypadají obzvlášť dobře a navíc jsou to všechno dárky. Před pár týdny jsem si na blogu posteskla, že ještě nemůžu sehnat rajče, a za pár dní už u nás cestou od zahradníka zvonila Anička. 


 Dala mi k němu i tři jahodníky a nádhernou tašku z Itálie, že prej má dvě. Vím teta, že bys byla radši, kdybychom si v ní tahali domů nákupy nebo kdybych v ní rozvážela šití, ale když ona se mi mezi tu zeleninu tak hodila!


 Mít rajče v tašce s uchama bude neuvěřitelně praktické, až pojedeme na prázdniny a já budu balkón stěhovat k Lesley na terasu. To druhé rajče mám právě od ní, prej už je jí to blbý každý rok sklidit moji úrodu. Člověku někdy připadá, jak je v té daleké zemi úplně sám, ale není. Příroda lidi sbližuje, i když je jí jenom kousek a na balkóně, kam se pro samou zeleň nedá ani vstoupit. A taky hodně pomůže, když má člověk Aničku.

Žádné komentáře:

Okomentovat