pondělí 4. dubna 2016

Meet Francizka


Jestli ve svém šťastném životě někdy s něčím bojuju, pak je to nedostatek přímého kontaktu s osobami nad 140 cm. Když jste matka malých dětí, která pracuje z domova, váš den, co se sociálních kontaktů týče, většinou vypadá takhle: 

6:45 - 8:45 Jste doma s dětmi. Odpovídáte na dotazy typu "kde je hřeben?" "kde mám druhou botu?" "nevidělas náhodou moji aktovku?" "co to je?" (to teď Leuška říká tak jednou za 3 minuty), nebo udáváte pokyny typu "jez", "napij se trochu", "pojď už", "ne, nebudeme koukat na Krtka" atd.

9:00 - 14:30 Jste doma sama. Kolem je ticho, které je prvních pět minut příjemné, a pak tak nějak nepatřičné. Mluvíte s pánem, kterého potkáte v prádelně, s pošťákem, který u vás chce nechat balíček pro sousedku, a s několika zaměstnanci telemarketingových firem, které vědí, že jste živnostník a že vaše živnost sídlí v místě vašeho bydliště.

14:30 - 20:00 Jste doma s dětmi. Odpovídáte na dotazy typu "co to je?"  "můžu si půjčit tvůj mobil?" "budeš se mnou dělat úkoly?" "kolik minut musím cvičit na klavír?" "proč nemůžu hrát na počítači" "proč se musím zase sprchovat?" "co bude k večeři?" a "co to je?"

20:00 - 22:00 Jste doma všichni. Bavíte se s manželem a děkujete bohu za to, že ho máte.

Pár kolegů by se mi nejvíc šiklo někdy mezi 10 a 2. To většinou někde sedím -  u počítače, u stroje nebo u pračky, ze které se snažím odstranit rozfrcaný papírový kapesník, případně u gauče, zpod kterého vyšťourávám předmět, co jsem zahlédla, když jsem se rozhodla protáhnout si záda desetiminutovkou jógy, a dokud nezjistím, co to je, nebudu se moct na nic soustředit. 

Činnosti, které vykonávám, jsou většinou manuálního charakteru, takže ruce makají a hlava si žije svůj život: napadají mě vtipy, které nemám komu říct, a postřehy, které není s kým sdělit, a tak to všechno věším na instagram

S rozbíjením ticha mi pomáhá moderní technika - k práci si pouštím cokoliv, na co se nemusím moc soustředit a co mi přijde jen trochu zajímavé. Slyšela jsem všechny rozhovory na DVTV, všechny Fokusy Václava Moravce a nespočet německých knih na cédéčkách z knihovny. A taky jsem si pořídila Francizku. Stála na ulici s kámoškama a jako jediná měla stojan. Půjčila jsem jí svoje šaty a postavila ji do dílny tak, abych na ni od stroje viděla. 

Je moc milá. Ochotně vyzkouší každou tašku a nechá se s ní vyfotit. Všechno se jí líbí a nikdy si na nic nestěžuje. Sice mi nikdy s ničím neporadí, ale ochotně si vyslechne všechna moje dilemata a nechá mě, ať si na správné řešení přijdu sama. Je to vlastně taková koučka. Jmenuje se po jedné milé zákaznici, pro kterou jsem zrovna tehdy šila tašku, a na tričku má moje peříčko, aby bylo jasné, že patříme k sobě. 

A co vy ostatní, co trávíte své dny v relativní samotě a stereotypu? Jak to řešíte? 









7 komentářů:

  1. Otázkový repertoár je dost podobný tomu našemu. Jája teda pravidelně odpoledne přidává dotaz:"Půjdem k někomu na návštěvu?" Evidentně mu hromada kamarádů ve školce nestačí. A já, abych se z toho doma úplně nezbláznila, jezdím jednou týdně malovat. A taky si povídat, o životě, chlapech, dětech, tchyních. ;)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. To zní dobře. Ono je to u mě vlastně ještě docela omezené tím, že i když někam jdu, jsem tam jediná cizinka a nehrozí, že bych si v němčině s někým od srdce pokecala.

      Smazat
  2. Já se přiznám, že mě to ticho ještě neomrzelo :-) Mám dojem, že až děti odejdou z domu, odejdu do poustevny a tam strávím druhou půlku svého života bez otázek a odpovědí, ve věčné mlčenlivosti:-D A to jsem se, prosím, považovala dřív za extroverta...
    Jinak pro případ, že by mě to přestalo bavit, můžu si přestěhovat pracovní místo do lokálního ateliéru, kde je dalších šest lidí, ale zatím mě to netlačí ;-)
    zdravím!
    Gábina

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já taky často toužím po poustevně, hlavně tak kolem šesté hodiny večer :) Ale tuším, že bych se z ní rychle vrátila. Na nějakou sdílenou dílnu si myslím už dlouho, i kvůli němčině, jenže na to si zatím nevydělám. Sweatshop, Francizka a Susanna Tamaro z kazaťáku to jistí :)

      Smazat
  3. Já to ticho tak miluju! Ale Francizska je dobrá...a hlavně ti lehce závidím ten pojem dílna....až tu budu mít....jednou!!!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ono to s tím tichem asi závisí na vkusu každého soudruha, jako u všeho :) No dílna - mám ve sklepě mezi zimníma pneumatikama, kolama a policema se vším starou linku z bytu a na ní šiju. Není tam okno ani topení a v zimě - kdy mě hřeje hlavně žehlička - vydržím šít vkuse maximálně 2,5 hodiny, jinak bych umrzla. Ale jsem neskonale vděčná, že nemusím pořád zametat nitě z podlahy a dávat stroj do skříně, abchom mohli ke stolu, jako jsme to dělali dřív, to jako jo. Dílnu (nebo vlastní pokoj) přeju všem, dětem i dospělým!

      Smazat
    2. Ono to s tím tichem asi závisí na vkusu každého soudruha, jako u všeho :) No dílna - mám ve sklepě mezi zimníma pneumatikama, kolama a policema se vším starou linku z bytu a na ní šiju. Není tam okno ani topení a v zimě - kdy mě hřeje hlavně žehlička - vydržím šít vkuse maximálně 2,5 hodiny, jinak bych umrzla. Ale jsem neskonale vděčná, že nemusím pořád zametat nitě z podlahy a dávat stroj do skříně, abchom mohli ke stolu, jako jsme to dělali dřív, to jako jo. Dílnu (nebo vlastní pokoj) přeju všem, dětem i dospělým!

      Smazat