úterý 7. května 2019

Sama doma s Popelkou

Nadpis jak ze sešitu Čtyřlístku, co? Ale všechno je jinak, to mě jenom takhle jednou zavolala Linda Bendová z České televize Ostrava, že už dlouho shánějí někoho, kdo by jim v živém vysílání navoskoval ubrousek, jestli bych jako nepřišla.


Původně jsem si myslela, že do studia vyšlu tatínka, našeho vrchního voskovače, který má televizi asi 30 minut od baráku, ale tatínek rezolutně odmítnul. A jako nechat si ujít živý vstup v televizním pořadu, na který se v mé sociální bublině skoro nikdo nedívá, takže míra ztrapnění je docela nízká, to se mi nechtělo. Už jsem toho v životě z nejrůznějších důvodů, kterým bezkonkurenčně vedl strach ze ztrapnění, odmítla fakt dost, a teď mi tak nějak přišlo, že už jsem vlastně docela stará a že těch nabídek k veřejnému znemožňování třeba už zas tolik nepřijde. Jo a taky jsem nechtěla před dětma a před mužem vypadat jako srab, člověk má  zodpovědnosti a musí jít příkladem.


Termín, kdy se bude vysílat z Ostravy a kdy si já můžu vzít dovolenou a přiletět tak, abych byla v ČR v pátek, se rýsoval zhruba 6 měsíců od prvního telefonátu, takže jsem měla čas nechat nervozitu pěkně postupně rozvinout. Scénář jsem dostala tři dny před vysíláním a to jsem si to chtěla rovnou hodit, protože z jednoho čtyřminutového vstupu, který jsem měla nacvičený tak, že bych ho odrecitovala i pozpátku, byly tři živé vstupy, a to pětiminutové.  


Se scénářem přišel i seznam otázek, a tak jsem zase formulovala a biflovala. Ono jít do televize je skoro jako jít ke zkouškám, akorát že v telce se můžete jen ztrapnit, zatímco u zkoušek vás ještě vyhodí, takže to pak celé musíte absolvovat znovu, což tady naštěstí nehrozilo.


Nejlepší byla maskérna. Zaprvé tam vedle mě seděl Přeučil, takže mi hned došlo, že o mě to dneska rozhodně nebude, což mi do duše vneslo jistý klid. Zadruhé mě tak krásně namalovali a načesali, že jsem zalitovala, že v Ostravě nemám trvalé bydliště a nemůžu si jít rovnou požádat o občanku nebo pas.  


Samotné vstupy byly překvapivě v pohodě. Z odpovědí, které jsem se naučila nazpaměť, jsem použila jen jednu a půl, protože rozhovor se podivně zacyklil sám v sobě a mluvilo se pořád o tomtéž. Na fórky o tom, jak jsme se málem rozvedli, když manžel domů donesl hrozno v plastové vaničce, vůbec nedošlo, stejně jako na hlášku, že normálním rodičům vadí, že je v tom cukr, jenom tobě vadí, že to má obal! Tak se aspoň můžete zasmát teď. 


Taky naštěstí neproběhlo "zmrznutí", což je fenomén provázející výstupy civilistů v živém vysílání. Jako přípravu na natáčení jsem si totiž pustila tenhle film a celou dobu jsem trnula, že ani neotevřu pusu. 


Nakonec mi bylo líto, že je po všem. Paní Hrušková byla zvědavá a nadšená a moc mile se vyptávala a já jsem jí naložila, co jsem s sebou měla. Pak jsme se spolu všichni vyfotili a fajront, šlo se domu.



A ta jejich trouba, ta mi dala. 



No však se podívejte sami, jaká to byla sranda. A kdybyste podle mého návodu zkoušeli voskovat a něco vám nešlo, tak piště do komentářů nebo se podívejte na můj Instagram @voskovane_ubrousky, taky se to tam řeší. 











Žádné komentáře:

Okomentovat